Zimní ornitologická exkurze - Jižní Morava (den první)

Publikováno 10.03.2011 v 17:54 v kategorii Česká republika a Slovensko, přečteno: 549x

Členská exkurze České společnosti ornitologické "Za husami a zedníčkem" se spíše měla jmenovat za husami a orli, bohužel zedníček skalní se letos na Mikulovksu neobjevil, ale to nám náladu nezkazilo. Naše skupina nadšených ornitologů čítala odhadem 30 osob a ubytováni jsme byli přímo na náměstí v Mikulově v ubytovně U Zajíce. Všechno nám bezvadně zařídil pan Nožička z CK Primaroute, která tuto akci spolupořádala s ČSO. Na jižní Moravě jsme strávili víkend 5.-6. března 2011 a viděli jsme mnoho zajímavých ptačích obyvatel zdejší oblasti.

Den první - sobota 5. března:

Budíky jsme si nastavili na čas, kdy je ještě tma a všechno spí. Vstávali jsme tak, aby nás autobus vyzvedl v 05:30 v centru Mikulova a my mohli vyrazit na naše první pozorovnání. Já konkrétně už jsem nemohla dospat krátce před 4 hodinou ranní, tak moc jsem se těšila na nastávající den. Předpověď počasí slibovala slunečné počasí a poměrně příjemné teploty do 10 stupňů.

V půl šesté ráno jsme již seděli v autobuse a připravovali si fotoaparáty a dalekohledy. Naplánováno bylo pozorování rozletu hus na Novomlýnských nádržích, kdy se několika tisícihlavá hejna rozletují z vodní hladiny na okolní pole za účelem pastvy.

Bohužel v jarním období se husy rozletují poměrně rychle a již krátce po rozednění bylo po všem. Ale i tak to byl impozantní zážitek, kdy se u Věstonické nádrže ještě za šera sešla skupinka nadšenců, aby viděli fenomenální zážitek. Najednou jsme viděli na obzoru se zvedat černá mračna, některá se rozletěla opačným směrem a některé nám přelatovala přímo nad hlavami s typickým husím kejháním. Ještě musím zmínit, že pomocí stativových dalekohledů dokonce kolegové dohledali na ledě sedícího orla mořského, pouhým okem nebyla šance ho spatřit, taková to byla tečička, mým dalekohledem jsem ho také neviděla. Byl hodně daleko, ale ve stativáku jsem ho jasně rozeznala. Měla jsem ohromnou radost z prvního orla a mohu Vás rovnou navnadit, že rozhodně nebyl poslední :-)

Nelenili jsme a rozleji se na blízké pole, kam se pravděpodobně husy letěly pást. Dorazili jsme na místo, náš autobus zajel na asfaltovou cestu, která vedla podél hlavní silnice a tam zaparkovat. Pro "normální" lidi to musel být celkem komický pohled. Ještě nedlouho po rozednění skupina 30 lidí u pole vyskáče z autobusu a rozprostírá se podél pole a vybaluje dalekohledy a foťáky. Lidé v projíždějících autech si asi ťukali na čela a říkali si, co tam asi tak zajímavého vidíme.

Před námi se páslo a pospávalo velké hejno hus, nevím přesně kolik jich mohlo být, ještě nemám ten správný množstevní odhad, ale určitě jich bylo několik set, možná i 1500 - 2000. Nedaleko nás na poli se pásli také koroptve polní (4-5) a v dálce jsme spatřili hejno několika desítek čejek chocholatých (někdo je označuje za posli jara), jak se popásá na poli. V dálce jsme si všimla nějakého velkého ptáka sedícího na poli, nebyl to nikdo jiný než orel mořský. Tentokrát byl vidět i pouhým okem (ale opravdu je tečka) a obyčejným dalekohledem nebylo možno si ho splést s jiným ptákem, typicky zavalité tělo připomínající načepířenou slepici a mohutný zobák.

V tom přišlo překvapení, jedna šikovná holčina (bohužel nevím jak se jmenovala), našla ve stativáku bernešku rudokrkou pospávající mezi husami. Je to skutečná rarita, ale několik jedinců se letos prokazatelně na jižní Moravě vyskytuje. Berneška rudokrká je bezesporu nejkrásnější mezi berneškami. Její výrazná černobílá kresba a rezavo červeně zbarvený límec kolem krku a skrvna na tvářích jsou jejími nezaměnitelnými znaky. Potom jeden kolega objevil, jak jinak než stativákem, bernešku bělolící. Všem nám srdce jásala a plesala. Krásně jsem si je ve stativáku prohlédla, byl to opravdu zážitek.

Nutno podoknout, že pokud se člověk snaží a má stativový dalekohled, je téměř jisté, že v hejnu hus nalezne i nějakou tu bernešku. Pokud jde o zastoupení jednotlivých poddruhů hus na tomto poli, převažovali husy běločelé a o něco méně bylo hus velkých a polních.

Nakonec se s námi husy rozloučily ve velkém stylu. netuším, co bylo tím důvodem, ale najednou se husy vznesly a s mohutným rikem kroužily nad polem. Obrovské množství hus připomínalo spíše rojení kobylek/sarančat a vřava sílila jako na bojišti. Nakonec se husy uklidnily a sedly o něco dál na stejné pole. Když jsme se hus nabažili, náš další plán byl vyrazit pěšky po krázi Věstonické nádrže směrem k Dolním Věstonicím. Tam jsme očekávali především pozorování různých druhů kachen.

Dalším naším krokem vstříc ornitologickým dobrodružstvím byla cesta po náspu podél Věstonické nádrže až Dolním Věstonicím. I navzdory velikosti naší "grupy" se nám podařilo pozorovat mnoho ptáků, uvedu například strakapouda malého, který spokojeně "posedával" a pracoval na stromcích na břehu nádrže nedaleko od nás. Potom kolem nás poletoval samec motáka pilicha. Byl krásně světle šedý a mohli jsme si ho pořádně prohlédnout. Potom nad námi přeletěly 3 labuťě zpěvné. Během cesty jsme také pozorovali několik volavek bílých a 2 racky bělohlavé (ty bezpečně poznali kolegové, já ještě neumím s jistotou rozeznávat za letu velké druhy racků).

Věstonická nádrž byla ještě převážně pod docela silnou vrstvou ledu, jen se nedaleko rozhraní Věstonické nádrže a Dolní nádrže byla otevřená laguna. K ním jsme se "plížili" tak, abysme nevyplašili ptáky tímto způsobem: sešli jsme z náspu dolů a tak jsme jím byli kryti. Když jsme se přiblížili k laguně, opatrně jsme všichni začali šplhat na násep a vykukovali jsme ven. Stejně jsme ptáky po chvíli poplašili, někteří odletěli úplně, jiní zůstali opodál. Mezi zajímavé druhy patřili určitě hoholy severní, kteří "zdrhli" jako první. Řekla bych z mých zkušeností, že hoholi jsou snad nejplašší kachny, ještě jim mohou konkurovat morčáci bílý, které jsme si mohli prohlédnout alespoň z dálky, to dokládají i moje nepříliš kvalitní fotografie. To jejich příbuzní morčáci velcí se statečně drželi docela blízko nás, tak jsme si je hezky prohlíželi dalekohledy. nedaleko se drželi "otrkané" 3 kusy husy velké, klidně si plavali poblíž skupinky kachen divokých.

Už se pomalu blížilo poledne a my jsme byli na hranici (tu tvoří silnice) mezi Věstonickou nádrží a Dolní nádrží. Na té jsou ony známe staré uschlé stromy. Dnes je kolem nich ještě led, ale asi nebude mít dlouhého trvání, protože už se u propustě utvořila otevřená laguna, na ní jsme mimojiné pozorovali hvízdáky euroasijské, kormorány velké, kachny divoké a také čírky obecné. Podobná sestava obohacená ještě o poláky velké a chocholačky se zdržovala na ledu před suchými stromy.

Nejdůležitějším objevem byli ale 2 orli mořští sedící na suchých stromech ve vodě Dolní zrdže (viz. foto). Seděli tam poměrně dlouho, takže jsme si je mohli v klidu prohlížet. Potom se jeden vznesl a trochu prověřil bdělost "kachen" a racků sedících na ledu, párkrát zakroužil a potom se rozletěl přímo na nás. Bohužel jsem ho nestihla vyfotit, ale alespoň jsem si ho pořádně prohlédla. Protletěl opravdu blízko, trochu zakroužil a potom začal rychle stoupat (asi chytil vzdušný proud) a zmizel z dohledu. Byl to ještě mladý pták, měl tmavý zobák a celkové zabrvení bylo ještě tmavě hnědé. Mohli mu být tak 2 roky. Orli mořští pohlavně dospívají v 5 letech, kdy už mají výrazně žlutý masivní zobák a bílá ocasní pera a bělavou hlavu, celkové zabarvení je světle hnědé.

Skupinka nadšenců z našich řad potom objevila mlynaříky dlouhoocasé stavějící hnízdo. Byl to páreček. Řekla bych, že to byla severní forma mlynaříka (tzn. hlavičku měli celou bílou). Šla jsem se na ně také podívat. Nedají se moc vyfotit, pořád totiž poskakují a když je člověk konečně mezi větvemi zaostří, hup, a jsou mimo záběr. Nakonec se mi podařila jedna méně dobrá fotka (viz. níže). Doufám, že jsme je moc nepoplašili a že hnízdo nakonec dostavěli.

Po obědě jsme se přemístili na lokalitu Obora Soutok (lužní lesy, louky, vodní plochy). Tam jsme pozorovali několik luňáků červených. Na orli královské, kteří zde pravidelně hnízdí, jsme pohožel štěstí neměli, ale nevadí, snad příště.

Těsně po východu slunce mrazivého zimního rána čekáme na rozlet husí.