Sympatická sovička a ptáček, co se jmenuje jako bota

Publikováno 10.03.2015 v 19:00 v kategorii Česká republika a Slovensko, přečteno: 551x

Řeč je o u nás poměrně běžné sovičce kalousovi ušatém (Asio otus) a poněkud vzácnějším drobném pěvci sněhuli severní (Plectrophenax nivalis). Z výletu na přelomu února a března (28.2.-1.3.2015) jsem si z jižní Moravy přivezla krásné zážitky nejen s těmito dvěma pro mě v České republice novými druhy - tzn., že jsem je pozorovala poprvé.

Kalous ušatý (Asio otus) je po puštíkovi obecném naší nejhojnější sovou. Je velký asi jako holub, druhové jméno dostal kalous podle dlouhých per kolem uší. Mě tedy rozhodně uhranul svými žlutočervenýma očima. Loví především menší hlodavce (myšice, hraboše, myši), někdy menší ptáky či hmyz. Na lov vyráží za stmívání. Potravu potom tráví během odpočinku za dne někde v korunách stromů. V zimě se kalousi často sdružují, typická jsou hromadná nocoviště v parcích a na hřbitovech. Podle instrukcí Renatky Hasilové jsme tedy vyrazili poslední únorovou sobotu na hřbitov v jihomoravských Valticích a tam jsme kalousy skutečně nalezli. Dorazili jsme na místo krátce před půl dvanáctou dopoledne, na hřbitově jsme byli sami. Zůstali jsme skoro dvě hodiny. Nejdřív si s námi sovičky trochu hrály na schovávanou, ale potom se jeden nechal docela dlouho nerušeně fotit. teď už jenom najít průzor ve větvích, aby byl kalous na fotce trochu vidět, nebo alespoň oči a hlava ....Celkem jsme na valtickém hřbitově pozorovali tři kalouse.

Sněhule severní (Plectrophenax nivalis)

Sněhule obývá nejsevernější oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky včetně arktických ostrovů. Zimuje na jih od svých hnízdišť (jižní Kanada, Nový Founland, Britské ostrovy, střední Evropa, jižní Sibiř a Mandžusko). U nás se jedná o pravidelného, nepočetného zimního hosta. Vyskytují se od září do května, nejčastěji jednotliví ptáci, poměrně často i menší hejnka, můžou se ale vyskytnout hejna o několika stech jedinců. Jednotlivá pozorování zde. Obývá kamenitou, jen spoře porostlou tundru na pobřeží Severního ledového oceánu na eurasijském i americkém kontinentu a v horách Skotska a Skandinávie.

My jsem se sněhulí setkali až na závěr našeho výletu na jih Moravy, a sice v neděli 1.března. Už bylo pozdní odpoledne a blížila se studená fronta s deštěm, předpověď hlásila od 16:00 hodin déšť a jelikož jsme na místo výskytu dorazili až v půl čtvrté, měli jsme málo času. Sněhule se podle informací z faunistické databáze Birds.cz vyskytuje již několik měsíců na Dolní nádrži vodního díla Nové Mlýny a sice kousek od Strachotína na betonových schodech vedoucích podél nádrže č. III. Vyrazili jsme z hráze od Strachotína směr Šakvice a začínalo být poměrně chladno. Šli jsme více jak kilometr a já pořád vyhlížela sněhuli (je to opravdu drobný ptáček podobný vrabci) a ta pořád nikde. Už jsem si říkala, že asi nebudeme mít štěstí, tak jsme se obrátili směr auto a já si říkala, že jí třeba potkáme na zpáteční cestě. A také ano, najednou jsem ji zahlédla jak se valí obrovskou rychlostí a sem tam něco uzobává. Stylem běhu mi trochu připomínala kulíka říčního. Valila se jako kulička a já jí skoro nestačila, vždycky se na chvíli schovala pod ohyb schodů a nebyla vůbec vidět. Bylo to krásné a docela dlouhé setkání, potom zamávala křídly a odletěla, tak jsme jí popřáli šťastnou cestu až poletí domů na sever.... No a byli čtyři odpoledne a začalo opravdu pršet, taktak jsme doběhli k autu.....

Zdroj informací: Biolib.cz

Uhrančivý pohled kalouse ušatého