Za voláním jeřábů popelavých do Maďar

25. až 29. 10.2013 jsem opět po dvou letech navštívila maďarskou oblast zvanou puszta, konkrétně Národní park Hortobágy (Hortobágyi Nemzeti Park) a jeho okolí. Tentokrát jsem byla členkou exkurze Teraristické společnosti Praha pod velením Petra Kodyma.

Ptáte se proč pořádá Teraspol, který sdružuje lidi milující plazy, obojživelníky a želvy, exkurzi zaměřenou zejména na opeřence? Odpověď je jednoduchá, protože nás to za nimi zkrátka táhne :-) Podzimní tah jeřábů popelavých je bezesporu úchvatná přírodní podívaná nejen pro milovníky ptáků! Hlavní tahové trasy probíhají Německem a Francií a druhá hlavní trasa vede Maďarskem a tam jsme zamířili my.

 

Jeřáb popelavý (Grus grus) je šedě zbarvený pták podobný čápovi, příbuzný s ním ale není a liší se i způsobem života. Od řádu brodivých se liší volně visícím peřím na ocase. Jeřábi létají v klínovitých formacích a ozývají se nezaměnitelnými troubivými zvuky. Ač se jedná o jednoho z největších létavých ptáků Evropy (měří až 140 cm a rozpětí křídel má téměř 2,5 metru), žije skrytě a je velmi plachý a ostražitý, takže na jeho přítomnost nejprve upozorní jeho charakteristické troubení.

Jeřábi vyhledávají mokřady a rybníky s rozsáhlými rákosinami, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda. Při námluvách předvádějí jeřábi charakteristický tanec, při kterém se uklánějí, vyskakují do výšky a rozevírají křídla. V dubnu až květnu snášejí obvykle dvě vejce, na kterých oba střídavě sedí asi jeden měsíc. Mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů. I poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě, celá rodina dokonce společně odlétá i na zimoviště. Živí se hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky. Při tahu se často zdržují na polích a loukách. Jeřábi zimují v západní Evropě (pravděpodobně i naši ptáci), v Maďarsku, na Blízkém východě a v severní a východní Africe, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna. Protože jejich velká hejna mohou způsobit velké škody na polních plodinách, ochránci přírody v některých zemích (například ve Francii nebo Izraeli) vykupují či pronajímají pozemky, kde se jeřábi krmí, anebo zemědělcům hradí způsobené škody.

U nás se vyskytují vzácně, hlavně na Jičínsku a Českolipsku, také u Rožďalovických rybníků. (Zdroj: www.biolib.cz, http://www.rozhlas.cz/hlas/kratkokridli/_zprava/jerab-popelavy-video--13793).

Spoustu zajímavých věcí o jeřábech lze také najít na stránkách International Crane Foundation, které jsou v angličtině: http://www.savingcranes.org/

 

 

Rodinka jeřábů, mladý pták ještě není plně vybarvený, zvláště na hlavě mu chybí typické zbarvení černo-bílo-červené. Na prvním snímku je mládě úplně vlevo a na druhém uprostřed. Dospělí ptáci mají na rozdíl od mladých ptáků prodloužené černé loketní letky, které splývají po stranách krátkého ocasu

 

Během dne se jeřábi shromažďují na polích (na tzv. krmištích).

Po nočním přejezdu jsme brzy po východu slunce dorazili na místo určení a jeřábi nás hned uvítali jejich nezaměnitelným troubením...

...a létali nám přímo nad ještě rozespalými hlavami. Ráno sice bylo ještě chladno, ale předpověď slibovala teplý slunečný den a také takový byl.

 

Během svého putování pusztou jsme narazili na strom (nebo spíše keř) rosniček, který byl jimi doslova obsypán.

Půvabná rosnička zelená

Květena

 

 

 

 

Autobus Martina Voříška (oba s Teraspolem přežilil cestu Marokem 2012) a nad ním letící jeřábi...

Další letovka jeřábů, ještě jich nemáte dost? :-)

Slunce teprve vychází a jeřábi se začínají rozletovat z nocoviště do širokého okolí.

Rozlet jeřábů je podle mě jedním z divů přírody, který by měl každý alespoň jednou zažít.

Traktor- polem nepolem, se svým malotraktorem :-)