Švédskem krajinou divokých řek, jezer, východních fjordů až k polárnímu kruhu

Publikováno 17.11.2015 v 23:00 v kategorii Švédsko, Norsko, Finsko, přečteno: 595x

Je středa 1. července 2015 a já s kamarádkou vyrážíme coby členky přírodovědného zájezdu CK Carabus směr sever. Docela se těšíme, protože Česko právě zužuje vlna veder. Vyrážíme večer (cca. v 20 hod.), u Mnichova nás sice zdržela porucha autobusu, ale nakonec zdárně míříme k Rostocku, kde se budeme naloďovat na odpolední trajekt společnosti Stena Line, ten nás dopraví do švédského Trelleborgu. A tady začíná naše skandinávské dobrodružství.....Nyní musíme překonat téměř 400 km Švédskem k našemu prvnímu nocování na pevné zemi, spíme v kempu Vadstena na břehu jezera Vättern, asi 30 km od Ombergu. Do kempu dorážíme se zpožděním, asi ve tři v noci a zažíváme naši první světlou noc.

V pátek 3.července ráno se vydáváme směrem k národnímu parku Färnebofjärdens, kde se rozprostírá výjimečná krajina mokřin, lesů, meandrů a peřejí řeky Dalälven, ve které žijí bobři. Vydáváme se asi po 3 km dlouhé červené naučné stezce po břehu řeky do Gysinge. Po cestě jsme silně napadeny komáry. Po této krátké zastávce pokračujeme dále na sever, zastavujeme na večer u mostu Högakusten Bron. Tento ocelový most překračuje řeku Ångermanälven před ústím do moře, byl postaven v letech 1993-1997 a je to nejdelší most ve Švédsku (délka 1867 m). Míříme na nocleh do kempu Pirjos u jezera v blízkosti národního parku Skuleskogen.

V sobotu 4. července nás čeká národní park Skuleskogen – krásný park se severskými lesy, jezery, skalami a nádhernými výhledy na fjordy. Jsou zde nejvyšší skály na mořském pobřeží na světě (286 m), oblasti se proto říká Höga Kusten (Vysoké pobřeží) a je chráněna UNESCO. Většinu parku pokrývá borový les a skály. V NP Skuleskogen vyrážíme vybaveni mapami, které byly k dispozici zdarma u vstupu do parku, na oranžový trek od jižního vstupu k severnímu (cca 7 km). Cestou se prodíráme přes kameny soutěskou Slåttdalsskrevan (200 metrů dlouhá, 7 m široká, 40 m vysoké stěny) a následují nádherná panoramata na moře. Večer se jedeme ještě podívat na peřeje Mårdselforsen na řece Vindelalven. Přecházíme po několika houpacích visutých mostech a kocháme se zpěněnými dravými peřejemi v krásném zapadajícím slunci, je deset večer a slunce je stále nad obzorem. Když se všichni rozprchli podél ramen řeky, pózuje mi krásně za dřevěném zábradlí pisík obecný. Nocujeme nedaleko v kempu v Ǻmsele, 10 km od Mårdselforsen. Když jsme se přijeli ubytovat v kempu, někdo za mnou přiběhl, že v kempu jsou kulíci zlatí. Kašlu na vybalování, popadám fotoaparát a klušu k ohradě s koňmi, kde měli kulíci být. A také ano, plížím se přes kobylince, všechno je mi jedno, i to, že moji hlavu silně napadají komáři a i to, že dostávám šlupku od elektrického ohradníku, kterého jsem si v zápalu boje ani nevšimla. Kulíků zlatých je tu hned několik, dělám pár fotek a pak je nechávám svému osudu a jdu se navečeřet.

V neděli 5. července při odjezdu z kempu v Ǻmsele ještě pozorujeme na střeše nedalekého domu volající kolihu velkou. Vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím, krajina se rapidně mění, blížíme se k jižnímu Laponsku a potkáváme i první soby. Zastavujeme u hřmotných peřejí Storforsen, které jsou nejdivočejšími peřejemi v Evropě, na úseku asi 5 km tu řeka Pitealven výškově klesá o 100 metrů (hlavní peřeje jsou 600 m dlouhé) a tvoří tak neuvěřitelnou podívanou. Peřeje burácejí jako o závod a není téměř slyšet vlastního slova a když se člověk moc přiblíží, pokropí ho sprška z řeky. Na několika místech jsou ve skále vodou vymleté kamenné hrnce. Toto místo je Švédy velmi oblíbené k picknikům s rodinou a přáteli, je jich tu skutečně hodně a téměř všude hoří ohně a griluje se. Nyní nás už čeká docela dlouhý přejezd měnící se krajinou do národního parku Abisko, na který se moc těším, protože mi o něm vyprávěla moje spolucestující kamarádka, která Abisko již před lety navštívila. Cestou slavnostně překračujeme a zapíjíme severní polární kruh nedaleko městečka Jokkmok. Nocovat už budeme v Abisku v kempu Björkliden Fjällby.....ale o tom až příště :-)

Národní park Skuleskogen