Straka modrá - španělská banditka

Publikováno 04.07.2013 v 17:45 v kategorii Španělsko, přečteno: 1127x

Správný název tohoto krásného krkavcovitého ptáka je straka iberská (Cyanopica cooki) nebo také straka modrá jihošpanělská. Až donedávna byla považována za poddruh straky modré, ta se vyskytuje na Dálném východě, zatímco straka iberská žije jen ve Španělsku a Portugalsku (na Pyrenejském poloostrově). Tento zvláštní výskyt populací straky (Pyrenejský poloostrov a východní Asie jsou vzdáleny 9 tisíc km), byl vysvětlován různými teoriemi. Jedním zdůvodněním byla introdukce strak z Číny do Evropy v 16. století portugalskými mořeplavci. Nedávné nálezy fosilních kostí tohoto druhu z Gibraltaru však tuto teorii značně zpochybňují. Nové vysvětlení říká, že původní areál těchto ptáků zahrnoval celou Eurasii od Atlantiku k Pacifiku a k jeho rozdělení a následné speciaci došlo až vlivem ledových dob. To činí ze straky iberské "nový" evropský endemit. K oddělení evropské linie došlo pravděpodobně již před 1,2 miliony lety, asijské populace se pak rozdělily do dvou větví asi před 294 tis. lety.

Straka iberská se trochu podobá naší strace obecné, je ale menší a štíhlejší. Břicho má zbarveno šedohnědě až béžově, má lesklou černou horní část hlavy, bílý krk a modrá křídla a ocas. Nejbližšími příbuznými této straky rodu Cyanopica nejsou pravé straky (rod Pica), ale sojky rodu Perisoreus a Cyanocitta. (zdroj: Wikipedia.cz, Biolib.cz)

Mě také spíše připomínali sojky než naše straky, ale co se týče pořekadla "krade jako straka", to tedy platilo stoprocentně :-) Především pokud šlo o jídlo, straky jsme jakožto fotografičtí nadšenci lákali na staré pečivo a pak nebylo divu, že straky začaly být drzé zlodějky. V kempu Monfragüe na okraji národního parku Monfragüe byly tyto půvabné straky zvyklé na lidskou přítomnost a dost se lišily svým chováním od "divokých strak" v parku, které byly velmi plaché. Například jednou ráno jsem 3 straky načapala, jak sedí na zapomenutém hrnci s výborným domácím lečem Honzy Hromádky a jeho dcery Evy, no a straky po chvíli odklopily talíř, jímž bylo lečo zakryto a vrhly se na něj. Nesnědly nic, jen vyjedly z leča kompletně všechny párky než jsem je stihla odehnat! Holdovaly také odpadkovým košům, kde se vždy něco našlo. Jednou byla straka tak zabraná "do práce", že jsem se ke koši nepozorovaně přiblížila, straka již seděla na dně koše a hledala nějakou kořist a byla celá zahrabaná v odpadcích, no a já jsem stála nad ní a dobrou chvíli ji pozorovala. Kdybych chtěla, pohodlně bych ji lapila rukama a nechala si ji jako domácího mazlíčka, ale to jsem neudělala a když si mě straka všimla, veletěla z koše jako čert z krabičky :-) Různé trampoty jsme se strakami zažili, nad naším stanem v noci hřadovali a strašidelně skřekaly a také něco vypouštěly a to přímo na náš stan, který musel být po 4 nocech v tomto kempu řádně umyt.

Straky modré (iberské) se neustále hašteřily