Malebná souostroví Lofoty a Vesterály

Publikováno 24.05.2016 v 07:00 v kategorii Švédsko, Norsko, Finsko, přečteno: 1154x

Pokračování deníku z loňské návštěvy Skandinávie.....

středa 8.7.

Brzy ráno se loučíme s Abiskem a míříme do Norska na souostroví Lofoty, konkrétně na ostrov Austvågøya. Projíždíme množstvím tunelů, které procházejí pod mohutnými horami, pobřeží je velmi členité a krásně se na něj kouká, i když zatím jen z okna autobusu. Kromě tunelů přejíždíme i dlouhé mosty, které jsou často i do zatáčky. Důležitým zdrojem obživy je zde lov tresek, které sem migrují z Barentsova moře. Často jsou vidět dřevěné sušáky plné tresek. Ve Svolvaeru jedeme na lodní výlet do Trollfjordu, který je v nejužším místě jen 70 m široký. Během projížďky pozorujeme množství velkých racků, alkouny obecné a také lovící orly mořské, kteří jsou zvyklí na lodě a lidi a přilétávají velmi blízko. Po projížďce se přesouváme do kempu Sandsletta u krásného jezera, kde zůstaneme dvě noci. Pozorujeme zde nádherné téměř půlnoční slunce, které osvětluje mohutné hory.

čtvrtek 9.7.

Většina skupiny se vydává na téměř neznačený a velmi náročný trek do hor, já se ale rozhoduji spíše odpočívat a pohybuji se po okolí kempu, které také nabízí nádherné scenérie i zajímavá pozorování. V příkopech podél cest je velké množství nádherných a různobarevných orchidejí. Na jednom jezeře objevuji potáplici lední a na dalším zase potáplice malé. Všude poskakují lindušky luční a u potoka hnízdí pisík obecný. Častí jsou i vodouši rudonozí. Zkrátka je pořád na co se dívat.

pátek 10.7.

Přesouváme se na souostroví Vesterály -na sever ostrova Andoya. Vesterály nejsou tak rozeklané jako Lofoty a na mě působí mnohem sympatičtěji a to také díky tomu, že nejsou tak hojně navštěvované jako Lofoty a vypadají mnohem divočeji. Vesterály omývá Golfský proud a proto se zde daří velrybám a tuleňům. Z Andenes pravidelně vyráží lodě na velrybí safari. V Andenes je také 40 m vysoký červený maják Andenes Fyr, který se nachází hned vedle velrybího muzea. V době naší návštěvy je ale bohužel již zavřený. Navštívit můžeme i Centrum polární záře-Aurora Borealis Centre, kde se dozvídáme informace o výzkumu polární záře a různé mýty provázející tento přírodní úkaz. Část skupiny měla již dnes odjet na velrybí safari, ale oceán je prý velmi rozbouřený, tak se projížďka odkládá na zítra. V Andenes máme chvíli čas a tak ho věnujeme průzkumu, objevujeme hned několik domů doslova obsypaných hnízdícími racky tříprstými, kteří dělají neskutečný hluk svým typickým volání „kity vejk kity vejk“ a to ani nemluvím o trusu, kterým je dům potřísněn. Nedokážu si moc dobře představit, že zde někdo bydlí. Nedaleko přístavu všude létají ústřičníci velcí, objevuji dokonce hnízdo s vejci.

Přejíždíme asi 10 km od Andenes do malebné vesničky Bleik,kde budeme ve stejnojmenném kempu 2 noci ve stanech. Kemp leží u nádherné pláže Bleikstranda s bílým pískem, je to údajně nejdelší písečná pláž v Norsku, má 2,5 km. Fouká ukrutný vítr, který snižuje pocitovou teplotu hodně nízko a je dost těžké najít v kempu alespoň malé závětří, se Zdenkou nakonec vybíráme místo pod malým travnatým kopečkem, i tak je dost těžké stan postavit, nakonec to ale zvládáme a jdeme se projít po pobřeží, které mě naprosto uchvátilo.

sobota 11.7.

V sobotu se se Zdenkou ráno vydáváme na pobřežní trek Stave Coastal Trail, z naší vesničky Bleik do Stave a zpět to má být asi 10 km, 5-6 hodin času. Nakonec do Stave ani nedojdeme, protože cesta je neuvěřitelně časově náročná, musíme se prodírat a plazit po místy dost kluzkých kamenech a skalách. I když cesta nabízí nádherné výhledy na vrcholky hor, pláže zákruty, spíše než trek připomíná stezky pro ovce. A místy se značení úplně vytrácí a tak musíme improvizovat, není v podstatě možnost se ztratit, když se držíme pobřeží. Často potkáváme ovčí bobky a i jejich majitelky. Občas se objevují značky T na kamenech. Po kamenech poskakují bělořiti šedí, a tak nám zpříjemňují cestu. Pozorujeme i ptačí horu Bleiksoya, kam pojedeme odpoledne na papuchalky lodí. Když se koukám dalekohledem k hoře, vidím doslova mračno ptáků a už se nemůžu dočkat. Hora Bleiksoya připomíná svým tvarem žraločí ploutev a je to přírodní rezervace, kde v květnu vyhnízdí statisíce papuchalků severních.

Konečně nastal čas odjezdu a stará rybářská loď nás veze asi 2 km od přístavu Bleik na plavbu k ptačí hoře Bleiksoya za sympatickými papuchalky. Když jsem z dálky viděla ty mračna, kterým místní říkají komáři „mosquitoes“, myslela jsem si, že nás omráčí ptačí řev, až se víc přiblížíme k hoře, ale bylo kupodivu úplné ticho. Na hoře Bleiksoya hnízdí krom papuchalků i alky malé, kormoráni chocholatí a alkouni úzkozobí. Z houpající lodi se papuchalk těžko fotili, ale bylo krásné je pozorovat při lovu. Občas nějaký mořský orel prověřil pozornost papuchalků, kteří zde tvoří jejich hlavní potravu.

Navečer přejíždíme ještě 15 km k pobřežní rezervaci Skogvoll. Je to mokřadní rezervace u Stave, na pobřeží žije největší populace tuleňů v Norsku (tuleň obecný a kuželozubý). Tuleně lze obvykle pozorovat ze silnice mezi mořem a jezerem Skogvollvatnet, my ale na ně štěstí nemáme, nebo nejsme na správném místě. Za to se nám krásně ukazuje lovící orel mořský, labutě zpěvné, ústřičník a jespák malý.

Papuchalk severní, Bleiksoya