Deník z exkurze ČSO do Makedonie - hurá za supy!

DRUHÝ DEN (8.5.2014) MAKEDONSKÉHO PUTOVÁNÍ se nesl ve znamení supů, čápů a orchidejí. Nejprve jsme se šli podívat na supi na krmiště, po cestě do čapí vesnice jsem udělali několik krátkých zastávek, na jedné z nich byl doslova orchidejový ráj...

Pohoří Vitačevo – krmiště supů

Po poměrně chladné, ale jasné noci jsme se probudili to krásného rána, které slibovalo teplé a slunečné počasí. Dnes jsme měli navštívit krmiště supů, které se nacházelo asi kilometr od našeho nocoviště. Sraz byl u autobusu v šest hodin ráno. Emil nás vedl po prašné cestě (která byla plná kaluží po nedávných deštích) až ke krmišti, které se nacházelo na protějším svahu několik set metrů od nás.

Když jsme dorazili, na místě už byla desítka supů bělohlavých, ale očividně je přítomnost čtyřiceti lidí dost zneklidnila, polovina jich proto hned odlétla. Chvílí jsme si je fotili a pozorovali je stativovými dalekohledy, to už nevydržel ani zbytek supů a s mohutným máváním křídel na rozloučenou odlétly pryč. Pomohla jim k tomu zřejmě i termika, kdy už byl vzduch dost prohřátý a vítr supy zvedl jako koráby. Emil sám uznal, když jsme mu dali najevo naše mírné zklamání, že takto velkou skupinu lidí k supům ještě nevedl. Makedonští supi opravdu nejsou moc zvyklí na lidi a i přes značnou vzdálenost byli plaší. Emil nás nicméně ujistil, že kolem půl osmé by měli dorazit (jako pokaždé) supi mrchožraví a opravdu se tak stalo, asi ve čtvrt na osm jeden přiletěl a zůstal dost dlouho, aby si ho všichni v klidu prohlédli. Potom jsme se pomalu vraceli k nocovišti balit stany.

Soutěska Drenovo

Dopoledne jsme se přesunuli do této soutěsky, kterou tvořili skalnaté kopce. V ústí jeskyně umístěné vysoko nad silnicí by podle Emila měl hnízdit čáp černý a sup mrchožravý. I přes značné zkoumání stativovými dalekohledy se nepodařilo zahlédnout ani jednoho majitele hnízda. Mezitím se udělalo poměrně dusno, začali jsme se rozprchávat po okolí. K vidění byl například kroužící orlík krátkoprstý, káně bělochvostá, včelojed lesní a u autobusu na nedostavěném opuštěném domě hnízdili vlaštovky skalní a poletovaly kolem a lovily. Létalo tu hodně obrovských brouků skarabeů a také byla u pěšinky želva zelenavá. Já jsem dokonce na skalnatém svahu zahlédla samce skalníka modrého.

Tady se s námi Emil rozloučil a s dojetím poděkoval za hotovost (asi 800 EUR), kterou jsme vybrali na pomoc při záchraně supů (a udržování krmišť) a také jsme mu je předali. Tato částka prý pomůže překonat nejtěžší období – zimu. Auty se musí mršiny odkoupené z farem či masokombinátů nebo získané od vesničanů rozvážet na jednotlivá krmiště. Největší podíl nákladů jde na benzín.

Krátká zastávka v krajině u obce Trojaci

Bylo velmi teplo a dusno, ale zataženo, vypadalo to, že se blíží bouřka. Zastavili jsme nedaleko obce Trojaci asi kolem jedné hodiny po poledni. Hned u autobusu rostly krásné orchideje, ukázalo se, že je okolní otevřená krajina s pastvinami a loukami s křovinami ideálním místem pro orchideje, našla jsem jich tu hned několik druhů (viz. obrázky). Dále tu bylo množství odkvetlých asfodelín a různých jiných bylin.

Zastávka v čapí vesnici Vrbjani

Při našem příjezdu do vesnice už bouřka a déšť klepaly opravdu na dveře, postupně se zatáhlo a při našem odjazdu již pršelo, zažili jsme na silnici tzv. bleskovou povodeň, kdy po nedávných deštích půda již nebyla schopná tak rychle absorbovat všechen déšť a z příkopů a polí se doslova valila voda na silnici, autobus projížděl doslova řekou a ne silnicí. Ale abych se vrátila k čapí vesnici. Po příjezdu autobusu plným šílenců s dalekohledy a obrovskými foťáky jsme vzbudili v jinak jistě ospalé vesničce doslova poprask. Seběhlo se všechno, co mělo nohy – děti, matky, babičky, dědečkové, otcové a i čtyřnozí přátelé –psi.

Těžko říct kolik bylo ve vesnici obsazených čapích hnízd, tak deset. Hnízda byla umístěna různě, většinou na střechách domů, ale například i na zřícenině středověké pevnosti po Turcích. Z Vrbjani jsme se vydali směr ubytováni nedaleko Bitoly a čekala nás tam zasloužená večeře.

Vesnice Vrbjani - na tomto hnízdě čápů bílých již byla mláďata

Pohoří Vitačevo

Ranní probuzení v pohoří Vitačevo u krmiště supů

Krmiště supů - supi bělohlaví

Mák bělokvětý

Pohoří Vitačevo, v zadi na horizontu jsou vidět zasněžené vrcholky

Pěnice hnědokřídlá v pohoří Vitačevo

Ploskoroh v soutěsce Drenovo

Soutězka Drenovo - pozorování dravců

Želva zelenavá

Obrovský skarabeus v soutěsce Drenovo

Asi nějaký druh kozlíčka byl obrovský, velký jako ukazováček.

Modrásek jetelový na loukách u obce Trojaci

Vstavač trojzubý

Vstavač trojzubý

Vstavač kukačka

Tořič pavoukonosný

Otevřená krajina u obce Trojaci

Orchidejová louka s odkvetlými asfodelínami

Vstavač motýlovitý balkánský

Čápi hnízdili na zbytcích pevnosti

Čáp bílý na hnízdě s mláďaty

Děti se sbíhají si nás prohlédnout a trochu se i předvádět...

Čápi

Čápi bílý na hnízdech, některá hnízda měla obravdu obrovský objem, čápi neustále svoje hnízda upravovali a přinášeli nový materiál - větve

Klapání a zaklánění hlavy je čapím ekvivalentem pozdravu

Stádo oveček u hotelu v Bitole

Áron italský nedaleko našeho hotelu u Bitoly